Narodila jsem se před 60 lety v jihočeské vesničce Chrášťovice na Strakonicku. Rodiče Miloslav a Milena pracovali jako soukromí zemědělci. Spolu s dvěma bratry jsme pomáhali při jejich nelehké práci na polích. Obživa tohoto typu nebyla tehdejšímu režimu vhod, dětem takových rodičů nebylo dovoleno studovat, přestože měli ve škole pěkné vysvědčení. Po ukončení základní školy na mě nakonec zbylo mlékárenské učiliště
vzdálené 200 km od domova. Po roce mě učitelé doporučili studovat na průmyslové škole v Kroměříži. Po maturitě mi bylo dopřáno vykonávat vytouženou pedagogickou činnost na mlékárenském učilišti fungujícím pod koncernem Laktos v mlékárně Sedlčany.

Pracovala jsem jako mistrová odborné výchovy a poznala jsem zde svého budoucího manžela Mirka Švejdu. Po svatbě jsme spolu vychovali dceru Janu a syna Martina, oba zdědili zájem o pedagogickou práci, kterou vystudovali a nyní vykonávají. Po revoluci o mlékárenské odborníky nebyl zájem a učiliště pro nedostatek žáků zkrachovalo. Našla jsem práci ve vzdělávacím zařízení, kde jsem pracovala 17 let a doplnila si vzdělání studiem na vysoké škole. Po manželově smrti jsem změnila zaměstnání. Nová specializace vyžadovala jiné vzdělání, zaměstnavatel mi doporučil studium sociální práce. Vystudovala jsem obor sociální práce v magisterském studiu na VŠ sv. Alžbety Bratislava v Ústavu sv. Jana Nepomuka Neumanna v Příbrami. Sociální práce je nyní mou oblíbenou činností, starost o klienty v nemocnici Sedlčany dává mému pracovnímu životu dobrý smysl. 

Rodinný život mi doplňují vnoučata v nezanedbatelném počtu šest chlapců a jedna holčička.

V rámci uskupení Šance pro Sedlčany mohu nabídnout poradenství ve věcech péče o stárnoucí generaci. Važme si starších, protože  „Moudrost, úsudek, rozvahu a radu lze nalézt u starců (Cicero).“