Rozhovor s ...

Barborou Kelichovou

Jaký vztah je mezi Vámi a městem Sedlčany?

Do Sedlčan jsem se přistěhovala v roce 2007 díky svému muži, který právě odtud pochází. Toto město jsem si hned zamilovala, a tak jsme tu zůstali a založili rodinu. Dcera zde navštěvuje 1. ZŠ a syn GOA. Ve městě jsem sice až od roku 2007, ale do jeho chodu jsem se zapojila záhy. Našla jsem si tu práci, věnuji se správcovství panelového domu a od roku 2021 jsem otevřela kroužek atletiky.

Proč jste kandidovala do zastupitelstva?

V roce 2018 jsem poprvé kandidovala do zastupitelstva města za nově vzniklé sdružení STAN – nová šance pro Sedlčany. Hlavním důvodem mé kandidatury byl pocit, že město „umírá“. Nebyly tu téměř žádné sportovní a kulturní akce, nastal odliv obyvatel, naštvanost lidí s vedením města… Zdálo se mi, že tu nefunguje vztah občan–město. Měla jsem pocit, že se tu vše tak nějak odehrává pod pokličkou a je škrobené a nepřátelské. Musím říci, že během mého působení v zastupitelstvu se některé věci a můj pohled změnily. Stále je tu ale před námi mnoho práce v komunikaci s obyvateli města, ať už formou tištěného periodika, sociálních sítí či v referendu. Občané mají přeci právo se vyjadřovat k věcem, které ve městě chtějí, nebo naopak o které tu vůbec nestojí. Nyní kandiduji za sdružení Šance pro Sedlčany. Od STANU jsme se rozhodli odejít, a to proto, abychom dokázali, že nás neovlivňuje žádná politická strana. V našem sdružení se totiž každý kandidát rozhoduje sám za sebe. Vyslechne si všechny názory pro i proti, a dle toho pak hlasuje. Několikrát jsme byli kritizováni, že například na zastupitelstvu nehlasujeme všichni stejně, ale o to u nás jde. Vše je na uvážení každého jednotlivce.

Jaké jsou Vaše plány, pokud budete znovu zvolena?

Do budoucích let mám mnoho plánů. Od zlepšení prostředí jak ve městě, tak kolem něj, propojení města s přilehlými osadami polními cestami a jejich osázení stromy a mobiliářem. Například lavičky, odpadkové koše či didaktické tabule. Určitě bych se chtěla zaměřit na obřady, a to nejen svatební. Vítání občánků by si zasloužilo najít vhodnější prostory a k němu navázat s výsadbou stromů každému narozenému dítěti. Tento projekt je již na stole a čeká jen na své schválení. Nápadů je mnoho, ale uvidíme, zda bude síla je prosadit.

Zmínila jste se, že jste otevřela kroužek atletiky. Řekněte nám něco více.

Ano, loni touto dobou se mi podařilo otevřít kroužek atletiky. Já sama jsem se atletice aktivně věnovala (především hodu oštěpem a diskem a vrhu koulí). Syn hrál fotbal, ale nebyl tam spokojen. Na Tavernách byl vybudován zcela nový atletický ovál, a tak jsem chtěla, aby se věnoval tomuto sportu. Bohužel jsem zjistila, že tu tento kroužek chybí. Udělala jsem si tedy trenérské zkoušky a pustila se do trénování. K dnešnímu dni mám v týmu přes 40 dětí ve věku 6 až 16 let, které již v loňském roce zaznamenaly sportovní úspěchy a umístění se na „bedně“. Běháme, skáčeme, věnujeme se gymnastice a nebo hrajeme míčové hry. Atletika je úžasný sport, který děti rozvíjí ve všech směrech.